KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zasmušilí Švédové tlačí svou prog/power metalovou, odstíny šedé natřenou (toto skutečně není multikulturní narážka) mašinu neúnavně stále kupředu. Sice už mají svá nejlepší léta za sebou, ale vzdát se vydobytých pozic se zatím nechystají. Předchozí tři alba přinášela přímočařejší přístup a odklon od ponuré atmosféry více do powermetalových vod. Byl kladen větší důraz na písňový charakter skladeb, který je však současně zbavoval i jejich jedinečnosti. Aktuální placka vychází deset let po „svaté trojici“ tvorby EVERGREY a obloukem se k ní vrací.
Je obecně známo, že EVERGREY jsou totéž, co Tom Englund. Tato skupina až na svého zakladatele nikdy netrpěla příliš velkou stálostí svých členů a i s novinkou přichází drobné změny. Vrátili se staří známí Henrik Danhage a Jonas Ekdahl, ale vzhledem k tomu, že výhradním autorem hudby je Englund, jde spíše jen o kosmetické změny.
Pravda, na albu nenajdeme takový majstrštyk, jako byl svého času „Masterplan“ a vysloveně na zadek tahle nahrávka asi nikoho neposadí. Celkový dojem je však veskrze pozitivní, lépe však by bylo říci těžce depresivní. Pochmurná atmosféra, zpomalení rytmu a pečlivé vykreslování emocí utrápenými hlasy vrací EVERGREY na jejich místo na metalové scéně. Oproti předchozím počinům si Tom Englund dal záležet a snaží se (konečně) dostat ze šablonovitého komponování. Předně, jak již bylo zmíněno, pro desku je charakteristické zpomalení a střídání rytmů v jednotlivých skladbách. Hudba nabírá na pestrosti (pochopitelně pouze v rozsahu, který nenaruší temnou atmosféru). Naopak hitovost, o kterou se kapelník pokoušel na posledních počinech, opouští. Čestnou výjimkou je „The Fire“, ve které dětský sbor zprostředkuje i jeden z nejzajímavějších momentů alba.
Nasazení „King Of Errors“ jako pilotního singlu bylo zpočátku překvapivé, ale ve zpětném pohledu je to pochopitelné. Singl o nové desce vypovídá dobře. Rychlejších skladeb najdeme pomálu, ale v tom tkví kouzlo aktuálního počinu. „Hymns For The Broken“ není dílo na jeden poslech. Jeho kouzlo přichází postupně. Vodítkem do temnoty jsou teskné melodie, známé klávesové motivy a výrazné kytarové riffy. Každá píseň je osobitou „hymnou pro utrápené“. Ponuré emoce jsou vykreslené na pozadí hutného rytmu a to je přesně ta poloha, která této kapele sedí nejlépe, kterou se proslavila a ke které se navrací.
Jako bonus jsou přiloženy tři skladby v úpravě pro Toma a piano. Stejně laděný přídavek byl již na „The Inner Circle“. Akustické verze tří skladeb nijak nepřekvapí, ale své kouzlo mají především pro zlaté hrdlo Tomovo (za občasného přispění jeho družky Cariny). Zřejmě nikdo jiný než mistr kapelník by nedovedl předvést podobně tíživý, naléhavý a smutný projev člověka s podřezanými žílami, celým balením pilulek v útrobách, pistolí u hlavy a jednou nohou nakročenou nad propastí.
Bolestná hudba plná emocí (© Darkmoor) se po deseti letech vrací. „Hymns For The Broken“ se sice trojici alba z počátku minulé dekády zcela nevyrovná, ale v kontextu diskografie skupiny se může směle postavit hned za ně. Jde o krásně depresivní návrat a současně vykročení novým směrem. Vykročení do tmy, mlhy, deště a doufejme i „stále šedé“ budoucnosti.
„Hymns For The Broken“ je krásně depresivní návrat a současně vykročení novým směrem. Ponuré emoce jsou vykreslené na pozadí hutného rytmu a to je přesně ta poloha, která této kapele sedí nejlépe a kterou se proslavila. EVERGREY, zdá se, ještě neřekli své poslední slovo.
8 / 10
Tom S. Englund
- zpěv, kytara
Rikard Zander
- klávesy
Henrik Danhage
- kytara
Johan Niemann
- basa
Jonas Ekdahl
- bicí
1. The Awakening
2. King Of Errors
3. A New Dawn
4. Wake A Change
5. Archaic Rage
6. Barricades
7. Black Undertow
8. The Fire
9. Hymns For The Broken
10. Missing You
11. A Grand Collapse
12. The Aftermath
Theories Of Emptiness (2024)
A Heartless Portrait (The Orphean Testament) (2022)
Escape Of The Phoenix (2021)
The Atlantic (2019)
The Storm Within (2016)
Hymns For The Broken (2014)
Glorious Collision (2011)
Torn (2008)
Monday Morning Apocalypse (2006)
A Night To Remember (live) + DVD (2005)
The Inner Circle (2004)
Recreation Day (2003)
In Search Of Truth (2001)
Solitude, Dominance, Tragedy (1999)
The Dark Discovery (1998)
Vydáno: 2014
Vydavatel: AFM
Stopáž: 60:58
Produkce: Tom S. Englund, Jacob Hansen
Studio: Hansen Studios, Damage Done Studios, Surroundworks Studios
Kings Of Solid, jediný královský titul, který si Švédi zaslouží. A nová deska ho EVERGREY jen potvrzuje. Pokračuje se ve šlépějích toho nezapomenutelného rána, kdy na kluky přišla apokalypsa - čili fúze ostřejších hran power metalu a nadýchané hitovosti stadiónového hard rocku. Už žádné experimenty se zvukem jako na předchozí desce, všechno je přesně tak uhlazené a hutné, aby nedráždilo. Materiál se ještě více posouvá směrem ke zjitřenosti, která někdy dosahuje úrovně, jež EVERGREY pasuje na optimální titulkovou hudbu pro hollywoodské anti-utopické blockbustery o emancipovaných pubinách. Nemyslím to zle, materiál je příjemný, Englundovi podobné aranže sedí a EVERGREY jsou stále schopní vystřihnout chytlavý refrén, když je třeba. Že už se asi nikdy nedostaví chvění starších nahrávek je fakt. Pokud si Švédi podrží alespoň podobně solidní laťku, nebude důvod je posílat na permanentní rekreaci.
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.